Malířská tvorba

Malířská tvorba Heleny Salichové je rozsáhlá, různorodá a motivicky bohatá. Od svých počátků se zaměřuje na figurální kompozice, portréty, výraznou inspiraci nachází ve vesnických pracovních motivech, dokumentárně zachycuje figuru v pracovním i slavnostním lidovém oděvu. S oblibou vytváří zátiší, kytice a krajinné motivy z okolí Polanky nad Odrou. S nevšedním malířským zaujetím se ve značné míře věnovala zejména portrétu. První obrazy, které Salichová vytvořila po absolutoriu Akademie výtvarných umění v Praze, jsou rodinné portréty. Salichová se věnovala portrétní tvorbě po celou dobu své výtvarné dráhy se stejnou intenzitou a četností ke konci, jako na jejím počátku. Postupným vývojem se propracovala k portrétnímu motivu v pracovním anebo krajinném prostředí, který pak realizovala v mnoha obměnách - slezská žena na poli, u stavení, u stohu, na bramborách, s dítětem. Často to také byly portréty výrazných typů žen, matek a babiček, jak se s nimi setkávala na svých malířských a sběratelských toulkách po kraji.

V dalších letech své malířské činnosti využívá i nadále zkušeností a zisků z předchozích tvůrčích let, k nimž dozrála úpornou a cílevědomou prací - Krajina u Ostravy, 1951, Krajina s haldou, 1962. V posledních letech výtvarné dráhy pokračovala Helena Salichová v dosavadní umělecké cestě, kterou v určitých dílech spojovala s angažovaným postojem k nové současnosti, usilovala o zobrazení každodenního života moderní společnosti a na plátna obrazů zaznamenávala městská sídliště s hrajícími si dětmi, novou „panelákovou“ architekturu, večerní osvětlení ulic.

Grafická tvorba

O bohaté tvůrčí invenci Heleny Salichové svědčí především grafika, která se v určitých obdobích stává dokonce hlavním výtvarným prostředkem. Tomuto výtvarnému oboru se věnovala od dob studia po cele další období. Na počátku umělecké práce nacházela východiska ve zkušenostech získaných na akademii, a to jak v inspiračních zdrojích, tak ve zvládnutém uměleckém řemesle.

V grafické tvorbě z let 1923 až 1926 obsahově převažuji sociálně laděné motivy, které důvěrně znala ze svého rodného kraje. Jak napovídají názvy jednotlivých děl - Žně, 1923, Malé chůvy, 1924, Na jaře v zahradě, 1924, Podzim, 1925, Chůva, 1925, Dvě ženy, 1925, Pradlena, 1925, či Na dvoře, nedatováno - zobrazovala ve svých grafických listech zkušenosti a prožitky ze svého dětství a mládí. Motivy vesnické krajiny s figurální a animální stafáží se stávají důvěrně známou tematikou, stylizovanou do zhutnělých kompozic vesnického života. V následujících letech po ukončeni studia se v jejich grafických pracích nadále objevuji figurální motivy, portréty, krajinné motivy a venkovská pracovní tematika. Od tohoto období až do konce její umělecké dráhy se základními grafickými technikami stávají linoryt, dřevoryt a dřevořez. Výjimkou je období protektorátu a poválečné období, kdy svůj postoj vyjádřila cykly Slezské Sibyly, Budujeme Slezsko a Válkou postižené Slezsko, které vydávala ve velkých litografických nákladech.

V závěru své umělecké činnosti předložila veřejnosti svůj nejobsáhlejší cyklus dřevořezů s názvem Tvary skryté ve dřevě, na němž pracovala od počátku šedesátých let až téměř do konce svého života. Převážně černobílé, ojediněle barevné varianty tvoří osobně významné období v její tvorbě. Už samy názvy některých dřevořezů - Labutěnka, Chaos, Fantazie ve dřevě, Prorok, Žena v bílém šátku, Odraz, Hlava ženy, Přelud, Ptačí mládě, Vzpomínka, Hádanka, Amazonka, Výkřik - ukazují na bohatost její představivosti i na schopnost oživit linie přírodního materiálu, aby promluvily utajenou krásou k vnímavému srdci diváka. S mimořádnou fantazií dokázala nalézat ve starých dřevěných deskách tvary, kterým dala drobnými zásahy rydla anebo nožem

nový výraz. Využívala především desek, které byly dlouhou dobu vystaveny povětrnostním vlivům, a jejich struktura let se zvýraznila, ať už původně byly součástí plotu, vrat, dveří či jiných částí stavení. Helena Salichová v průběhu patnácti let vytvořila soubor téměř 180 námětů. V rámci tohoto velkého cyklu vytvářela motivy, které pak řadila do menších cyklů, jako byl Bezručovský cyklus s díly Maryčka Magdonová, Škaredý zjev, Papírový Mojšl, Hornická roba anebo Hornická matka, či cyklus Bible s dřevořezy Kazatel, Ukřižovaný, Světec, Navštívení a Prorok I - IV. Početnější byl cyklus Žena s díly Žena se psem, Žena v bílém šátku, Žena v plášti, Žena ve stromě, Žena a zvíře, Žena s květinou, Žena s vějířem, Sedící žena a mnohé další. Menší počet listů měly cykly Madon - Gotická madona, Barokní madona či Matka s dítětem, anebo cyklus navracející se do historie - Egypťanka anebo Římanka.

Ilustrační tvorba

K významným tvůrčím projevům Heleny Salichové patří ilustrační tvorba, ve které svým osobitým výtvarným jazykem, hlubokou opravdovostí a v příznačném souzvuku intencí literárních a výtvarných, realizovala záměry, jež odpovídaly jejím nejniternějším představám o tomto světě. Byl to tajemný svět představ a citů, snů o laskavosti a přízni osudu, o vítězství dobra nad zlem. Příklon k pohádkám ukrývá a odkrývá u Salichové mnohé z citového života; představy o hodnotách a morálce. Salichové ilustrační tvorba spadá do dlouhého časového období dvacátých až počátku sedmdesátých let a je charakterizována postřehnutelným kvalitativním vývojem, probíhajícím po vzestupné linii. Počáteční práce publikované v časopise Kohoutek, jsou narativními ilustračními pokusy, ve smyslu hledání vlastního výtvarného výrazu, směřujícího v dalším uměleckém vývoji až ke konečným vyzrálým ilustracím bajek O zlatém zoubečku, kde použití netypické techniky kresby barevnými fixy z nich udělalo zajímavá umělecká díla. Převážná část ilustrací byla věnována pohádkám. Realismus svých ilustrací pojala Salichová jako odraz jedinečných, nekonečně proměnných a neopakovatelných jednotlivostí života a přírody. Jejich realističnost je poetická, opřená o čarovnou moc básnického slova, v nichž děti nacházejí realitu, jak ji sami znají, věcnou a dějovou, důvěrně známou, ale i nepoznanou, záhadnou a tajemnou, hrozivou i útěšnou. Hlavními postavami pohádkových příběhů jsou dobře odpozorovaná domácí zvířata - pejsci, kočičky a další, pak jsou tu hračky a jiné předměty a především děti, děvčata a kluci, kolem nichž se celý jejich dětský svět točí.

Kreslířská tvorba

Kresba netvořila u Salichové zásadní část výtvarné práce, ba dokonce by se dalo říci, že se stala okrajovou. Salichová nebyla bytostně talentovanou a zručnou kreslířkou, a i když se dají v její tvorbě vystopovat zajímavé kreslířské výsledky, vždy považovala kresbu za pomocnou disciplínu, umožňující především rychlé zachycení motivu anebo načrtnutí kompozice pro malbu či grafiku. Až na několik výjimek, kdy živá štětcová kresba tvoří zajímavý výsledek, dochované artefakty poukazují na pracnou, nejistou linií postupně budovanou kresebnou kompozici.